IV. Krásný můj anděli

 Krásný můj anděli, probuď se ze sna,

nauč se moudrosti, než půjdeš spát.

Sám jsi malou záhadou, plamínku v ohni, stopo v písku...

Jsi tvůrcem, jsi tvůrcem, jsi tvůrcem!

🌹

Zahraj to, zazpívej, namaluj, zatanči, vytesej to do kamene

– vyhraj ten závod –

andílku, zůstaneš navždy, 

navždy zůstaneš můj.

🌹

Nikdy tě nespoutám, nikdy mě nespoutej.

A já cítím lásku a vím, že mi rozumíš.

Jen stojím a cítím; cítím, že jsi... daleko – ale nemůžeš být blíž.

🌹

Co je to prostor? 

Nemůžeme být spoutáni, uvězněni a zastaveni. 

My můžeme jít...

🌹

Ale já se vrátím, vždycky se vrátím,

nemohu se odpoutat od svého fragmentu, své součásti,

ne ve svém bytí – a co bude po něm?

Krásný můj anděli © Ladanseuse

Napsáno 7. 4. 2006

Jste na konci příběhu. Přejděte na začátek:

 I. Hádanka ⇇