Jen slovíčka na útržku papíru
zmačkaného do ruličky,
jen slovíčka vyřčená
nesmyslně vířící vzduchem,
jen slovíčka a ospalé srdce,
jen slovíčka a v prázdnu tápající ruce,–
jen duše nikdy nezanikne,
i když mlčí.
Slovíčka © Ladanseuse
Tento blog je věnován mé vlastní autorské poezii, poezii v próze, úvahám, výkladům a překladům, které bych ráda sdílela. Mé srdce hoří vášní pro tanec i psaní jakožto cestám tvořivé sebeexprese. Obé hovoří vlastním a mně líbivým jazykem, jenž metamorfuje, alchemizuje a odhaluje vnitřní svět. Zde zní hlas tichý, jenž touží být vyslyšen; zde bije srdce divoké jako tančící derviš. Mé já je poezií v pohybu, svým tancem promlouvám.
Žádné komentáře:
Okomentovat