Jediným způsobem, jak ukončit neustálý koloběh bolesti a utrpení, je zastavit jej u sebe: být velkodušným a přijmout ránu/-y, spolknout tu hořkou pilulku a odpustit - jinak se zranění zvětší. Jedině skrze vnitřní smír lze dosáhnout míru vnější.ho. Člověk dokáže proměnit temnotu ve světlo a vnést tak do svého světa více naděje a lásky. V tom spočívá vysvobození pro všechny zúčastněné. Odtud vyvěrá alchymické (vy)léčení. Toto je cestou ven ze začarovaného kruhu; toto je cestou, jíž chci jít.
Mnozí totiž volí snadný únik či, chcete-li, osobní pohodlí, ale já věřím, že bychom svou volbu z možností neměli zakládat na míře složitosti. To, co je snadné, není vždy správné, ale to, co je správné, není vždy snadné. Osobně jsem vždy tíhla k cestě, jíž jsem považovala za správnou, ač byla třeba těžká – cestě trnité i růžové, dalo by se říci –; k cestě, jíž je třeba se vydat, chci-li dojít svého cíle v duchovní sféře. Jedině odtamtud je možné věci sublimovat.
Živit v sobě pocit křivdy, ať již reálné či domnělé, a chovat v sobě zášť se nejspíše stane slepou uličkou, zvláště pokud je druhá strana nelítostná a netečná, načež nakonec člověk otráví sám sebe tou uvnitř živenou negativitou (a ani oprávněnost jeho rozhořčení na tom nic nezmění), než že by se kdy dožil nějaké nápravy. Jedno přiléhavé buddhistické rčení říká něco v tom smyslu, že držet se zloby se podobá pošetilému pití jedu v očekávání, že to ublíží tomu druhému. Zdrží-li se člověk toho, utiší se vnitřně v jakémsi aktu sebelásky; sebepřesahující lásky, jež se rozlije do světa jako na povrch vyvěrající podzemní pram,en průzračné vody do životadárného jezera....
Někteří věří v „oko za oko" a pletou si jej se spravedlností, ač je to, upřímně řečeno, pouhá pomsta, a bez ohledu na to., jak oprávněným se to může jevit i být, pouze to udržuje mizérii a snižuje člověka na úroveň těch, jež mu ublížili. Zlo nelze zažehnat zlem – namísto toho je třeba dát více prostoru dobru. Ti silní odpustí a vysvododí tak obě strany z okovů hanby, přičemž se nezpronevěří svým zásadám, jako je slušnost a laskavost. To nemá být moralizování, ač je v tom kus ušlechtilosti – jde o to, že cestou nízkosti nikdo do nebe nedojde. Není špatné války, jakožto není špatného míru, jak vskutku moudří vědí.
Žádné komentáře:
Okomentovat