Pluje jako měsíc na vlnách mého smutku;
hoří jako slunce, když zapadá v tmách;
do hlubin noří se vše, co mé nitro pohltilo –
slovy jej nepochytíš, pomátneš se však:
pojmi do své psyché celý svět a pochopíš...
Vnitřní vesmír © Ladanseuse
Tento blog je věnován mé vlastní autorské poezii, poezii v próze, úvahám, výkladům a překladům, které bych ráda sdílela. Mé srdce hoří vášní pro tanec i psaní jakožto cestám tvořivé sebeexprese. Obé hovoří vlastním a mně líbivým jazykem, jenž metamorfuje, alchemizuje a odhaluje vnitřní svět. Zde zní hlas tichý, jenž touží být vyslyšen; zde bije srdce divoké jako tančící derviš. Mé já je poezií v pohybu, svým tancem promlouvám.
Žádné komentáře:
Okomentovat