05 května, 2021

Zmizení

Jako záblesk jinakosti v uniformitě
zjevil se okamžik,
v němž pocit zračil se v jeho očích
dlouze, jakoby tmavým tahem štětce,
a neutuchajícím smutkem naplněn
plynul mým směrem na vlně,
dokud neprchly oči mé...

Ztěží říci,
zda-li to bylo předtím či poté,
snad chtěl 
vyslovit více než jen
pozdrav tichý;
mé pouhé „ahoj" a oči prchající
jej nechaly či ponoukly odejít...

Vytrhla jsem jediný kus,
kratičký čas jiného druhu,
z té samé mozaiky
ve snaze nalézt smysl;
vnímala jsem jeho auru všude,
ale jako bych byla sama jinde...


Zmizení © Ladanseuse
Překlad „Evanescence", napsáno 29. 1. 2006

Žádné komentáře:

Můj úplně první příspěvek!

Smuteční zakletí