Hvězdná záře rostoucí hory

Pro mne by bylo úspěchem vidět trvale a jasně smysl svého života, 

ať již by spočíval v čemkoliv, 

a zažít z něj vycházející pocit spokojenosti a štěstí.

Lidé mohou mít vysoké cíle: 

jako by šplhali na horu, která neustále roste; 

jako by jejich les každoročně spaloval požár;

jako by každý z jejich obrazů byl lepší než ten předchozí, ale žádný by nedosahoval myšlenkového ideálu;

jako by vztahovali ruce ke snům hořícím ve slunci či utopeným v oceánu;

jako by nechávali svoji duši ztratit se, letět ke hvězdám, 

a unikali okolní temnotě do spásy vnitřního světla, 

stále majíce navenek prázdné ruce.

Lidé chtějí vidět svoji hvězdu zářit, ne se dívat na své pošlapané sny; 

lidé jsou tvůrci: často si přejí vytvořit něco velkého, hmatatelného a nepřehlédnutelného, 

co by představovalo snad jakýsi důkaz jejich hodnoty, co by zanechalo stopu,–

a to je jejich poezie života: zaplnit prázdnotu.

A přesto je zázrakem, že vůbec jsou.

A přesto malují světlo jako děti nekonečnosti –

přes své ztráty, bolesti a prohry, přes všechny své domnělé pokřivenosti. 

Jako jedinci jsou tyčící se horou utopenou v plamenech slunce.

Hvězdná záře rostoucí hory © Ladanseuse

Napsáno 20. 11. 2006, redigováno 2021