Jako bych se toulala stezkou zapomnění
a uvízla na ní, jak svět mizí,
jako duše pošetilá v dešti snící
o spáse i zatracení,
spoutaná pýchou, jež je ponížením,
ptajíc se, zda-li ticho je otázkou,
anebo odpovědí
na to, co mé srdce neví.
Žádná slovíčka zmatená
nespasí temnotu trýznivého vábení života,
v němž všechna naděje uhynula.
Zbloudilec © Ladanseuse
Překlad „Gone Astray”
Žádné komentáře:
Okomentovat