Fénixův vzlet

Plynuli jsme jako voda 

nevědomky v sladkém snění, 

ale byli jsme troud, 

co zachvátil jej oheň 

a uvrhl nás v utrpení. 

🔥

Je naším zbožným přáním, aby se to bývalo nestalo, neb ta záplava bolesti byla, a snad stále je, k zbláznění. Ač se uzdravíme, zůstaneme navždy zjizveni; i v té nejoslnivější záři mihne se tu a tam na duši stín. Právoplatně cítíme, že to „není právné”... 

Ale... právě ta největší bolest nás může dovést k našemu nejvyššímu Já, máme-li v sobě dost síly projít si takovou vnitřní přeměnou. Bolest lze alchemizovat v sílu, přičemž velikost prvého je přímo úměrná velikosti druhého. Jedna súfijská modlitba praví: „Roztříšti mé srdce na tisíce kousků, aby se mohlo naplnit nekonečnou láskou.” Chceme být v bezpečí, a přesto nemůžeme zůstat světu uzavřeni, neb jen s otevřeným srdcem můžeme být laskyplní,.

I toto je součástí naší přeměny v toho, kým jsme se stali; taková je cesta, po níž jsme se vydali; takový je náš cíl: tady teď takto jsme a nemůžeme nebýt. Byli bychom jiní, pokud by se to bývalo nestalo tak, jak se to stalo, a nebyli bychom na tom nutně lépe ‒ snad dočasně šťastnější, ale nejspíš též chudší na duchu. Nedošli bychom až sem, tak daleko ‒ tam, kam je nám předurčeno dojít.

Nejde o popírání skutečnosti ‒ jde o znovuzaměření se na vnitřní růst a moudrost; o nalezení smyslu i na temných místech, ozářených naším niterným světlem. Je to křest ohněm, skrze nějž ale budeme znovuzrozeni.

🔥

Vnitřní prožitky jsou nezměrné a individuální, marné jsou proto snahy učinit je objektivně změřitelnými. Mé zlomené srdce či trauma může být znehodnoceno v nesoucitných očích, v nichž se jeví jako „nic”, ale pro mě je skutečností a zaslouží si, při vší empatii a porozumění, takovéto uznání. 

I proto, buďte ujištěni, toto říkám s největším možným respektem a soucitem k lidem a tomu, čím si museli projít. Vím, co je to trápení, stejně jako vím, že nikdo se trápit nechce, a tak hluboce cítím se všemi trpiteli. Já, jsouc prostá, si jistě nepředstavuji vítězství nade vším ‒ pouze odmítám mentalitu oběti, jež by mi svázala ruce. 

Mýtický Fénix povstal z vlastního prachu jako přeměněná, nová bytost, jež je, podle mě, skvělým symbolem prožitého utrpení vedoucího k velikosti. Bohužel, ne všichni povstanou... Ale dokážeme to? Jistěže ano! Cokoliv, co existuje či se děje, je takové, jaké to je, ale je to naše vnímání, jež předurčuje, jak to budeme pociťovat a vnímat, a právě takové se nám to bude následně jevit. Kdo či co určuje, co je a není nad naše síly? My sami! Zůstaňme silní!

🔥

Povstaneš-li, tak jako já, z popela vlastního života, seznáš, že... 

ani zničení není úplným koncem, neb ze spáleniště vzejde nový život; 

neexistují nenapravitelné ztráty, nýbrž po každé ztrátě následuje obnova; 

ani zlé události netrvají věčně a nakonec člověka posílí pro vnitřní růst. 

A tak v sobě najdi víru v pokračování, odvahu a odhodlání jít dál;

 najdi v sobě sílu žít a vzlétneš jako Fénix do oblak! 

Máš totiž statečné srdce!

Fénixův vzlet © Ladanseuse

Napsáno 2020 - 2021