Věčný nynějšek

O tvrzení, že jediným existujícím časem, oproti minulosti či budoucnosti, je „věčný nynějšek”, soudím:

Pravda: Minulost již není a budoucnost teprve bude, tudíž jediný živoucí, a tvárný, čas je obsažen v přítomnosti. A přec, to, co bylo, je; to, co je, bude. Přítomnost je (byla) vytvořena minulostí a budoucnost je tvořena přítomností.. To minulé vedlo sem a zde je odkud to následné vyvěrá. Každý moment, jakkoliv živý, rychle pomíjí, splývaje s minulostí ‒ časem, jenž kdysi byl a býval „nyní”.. To, co je teď je pozůstatkem toho, co bylo, a vizí toho, co bude. Včerejšek je nynějškem v retrospektivě, zítřek je nynějškem v prospektivě.. Tudíž nynějšek není pouze nyní ‒ zahrnuje minulé i budoucí v konstantních paralelách; jsouce jediným časem, o němž člověk ví, že žije; spočívá ve věčnosti.

Věčný nynějšek © Ladanseuse
Překlad anglického podkladu The Eternal Now, datovaného 25. 7. 2022 a publikovaného 25. 7. 2024, zveřejněný 25. 7. 2024

Nový úsvit nad řekou života

Každý den s sebou s úsvitem přináší dar nového počátku, nové šance. Je to štědrá náruč Vesmíru, hvězdičky na dlouhatánské nitce se třpytící, trpělivě navlékané. Tolik vděčíš té Vyšší Moudrosti; vede Tě a konejší. 

Život plyne jako řeka, nikdy se nezastaví, ani když Ty stojíš na místě. Následuj život, oddej se rytmu všehomíra, nech údery bubnu roztančit Tvé srdce. Je třeba život naplnit, dokud je, dokud jsi, dokud to jde. Je třeba udržovat řeku živou, nenechat ji vyschnout, realizovat své sny. Chránit si svou vnitřní řeku, bojovat za ni, využít jejího životadárného zdroje a stát se Matkou, dát život svým duchovním dětem!!! 

Takové je zrození vyvěrající z něčeho lůna: niterný výkřik, jenž došel sluchu; touha, jež spatřila světlo světa; zhmotnělý sen. 

Uplynulé zmizelo ve tmě, se sluncem přichází znovuzrození. 

🌞🌺🌹🌸🌊

Nový úsvit nad řekou života © Ladanseuse

Koncept 24. 3. 2023, publikace 23. 7. 2024

Třpyt vesmírných měst

V zahradě skví se majestátní svěstka,
koberec fialek do nebes se vznes'
a zfúzoval se do psychedelických hvězd;
tmou prokvetlo obří souhvězdí Velkého psa,
zpoza mračen vyjevil se okřídlený anděl,
pírka čechrajíc si maličká kachnička;
Luna rudá vpila se do rajského jablka
s vlečkou třpytivou vesmírných měst.

Třpyt vesmírných měst © Ladanseuse
Koncept Liter Art 23. 5. 2024, dle zadání rajče, kachnička, pes, švestka, lečo; publikace 21. 7. 2024

Žhnoucí Sahara

V tichu nekonečna svou nahotu rozprostírá žhnoucí Sahara, 
vítr vaje v ní, čechrá vlasů jejích prameny;
melou mlýny boží pozvolna, ale jistě;
měsíc vyplul, surfuje po dunách vln, jako alchymista,
v jeho záři, náruči lásky, za tlukotu srdce snů plného,
rozprostřela plátno hvězdná paní Noc.

Žhnoucí Sahara © Ladanseuse
Koncept Liter Art 18. 4. 2024 dle zadání:
Sahara, ticho, měsíc, mlýn, láska;
editace a publikace 18. 7. 2024

V lůně luny

Déšť slzí srdce mého
kámen chladný skrápí; 
žití mé, Já niterné, sny mé,
v existenci jsouce, váhu mají –
proč je vyplýtvat
pro někoho, kdo má ve tváři mračna,
v nitru bouři,
kdo blesky vrhá jako dýkami;
srdce jehož, ze zášti ve skálu se proměnivši, spí,
až neživoucí v nelásce ku mně,
a laskat se, cit něžný dát neumí?!

Tik, tak...
hodiny ubíhají,
života mého čas prchá zběsile v dál,
ač já...
na místě uvízlá, v kruhu se točíčí, pozpátku jdoucí,
duše snivá, pouť jejíž temnota obestřela,
netuším:
Kudy se kroky mé ubírají?
Kde najít objetí v bezútěšnosti?
Kam zasadit svou lásku, kde může růst, aby rozkvetla?!

Rozhrnout ten háv tmy
– přeji si –
spočinout v zářivé náruči, se světelnými paprsky propletená, v lůně jasu dlící;
pocítit dotyk laskavosti, mír pokoje, záblesk štěstí...
žít svými
sny,
do nichž zamilovala se 
realita.

 V lůně luny © Ladanseuse

Koncept 11. 4. 2024 při AP u RM, editace a publikace 4. 7. 2024

Pozn. lůno, aneb lóno či luono, jakožto „mateřský život”, přen. „nitro”; Luna, též Lůna, bleděmodře zářící Měsíc, zde ve význ. „záře”, „světlo”, „paprsek”.

Srdéčka květ

Cítím lásku,
na blízku mám-li
květinečku spřízněnou mi.

Vpíjím se do jejího smaragdoví,
v háječku stvolů a listoví ztrácím se,
do oněch zvláštních tvarů se metamorfuji;
voděnku piji spolu s ní,
své ruce k nebíčku vztahuji,
rozpínám se do prostoru.

Spatřuji stíny mihotavé kolem ní,
její stříbřité odlesky;
vnímám, jak neslyšně dýchá,
sama sebou zaplňuje prázdnotu...

Tiše existuji,
pěji si i sním,
svými ústy nemluvím,
chovám v náruči
srdce květiny.

Srdéčka květ  © Ladanseuse
Koncept při semináři, V kůži Roselyne, se Cécile da Costa v Divadle Ponec, 23.3.24
Editace a publikace 2. 7. 2024