O tvrzení, že jediným existujícím časem, oproti minulosti či budoucnosti, je „věčný nynějšek”, soudím:
Pravda: Minulost již není a budoucnost teprve bude, tudíž jediný živoucí, a tvárný, čas je obsažen v přítomnosti. A přec, to, co bylo, je; to, co je, bude. Přítomnost je (byla) vytvořena minulostí a budoucnost je tvořena přítomností.. To minulé vedlo sem a zde je odkud to následné vyvěrá. Každý moment, jakkoliv živý, rychle pomíjí, splývaje s minulostí ‒ časem, jenž kdysi byl a býval „nyní”.. To, co je teď je pozůstatkem toho, co bylo, a vizí toho, co bude. Včerejšek je nynějškem v retrospektivě, zítřek je nynějškem v prospektivě.. Tudíž nynějšek není pouze nyní ‒ zahrnuje minulé i budoucí v konstantních paralelách; jsouce jediným časem, o němž člověk ví, že žije; spočívá ve věčnosti.
Věčný nynějšek © Ladanseuse
Překlad anglického podkladu The Eternal Now, datovaného 25. 7. 2022 a publikovaného 25. 7. 2024, zveřejněný 25. 7. 2024
Žádné komentáře:
Okomentovat